V drsném, ale nádherném kraji Kysuc, uprostřed hlubokých lesů na hoře Živčáková, se v roce 1958 stalo něco, co navždy změnilo duchovní krajinu tohoto regionu. Matka Boží se zde zjevila prostému hajnému Matúšovi Lašutovi. Přišla v době hluboké totality, v čase, kdy se tehdejší režim snažil vykořenit víru z lidských srdcí a nahradit ji chladným materialismem. Právě do této temnoty strachu a útlaku zazářilo světlo z hory Živčáková.
Maria se nezjevila mocným tohoto světa, ale obyčejnému muži, který uprostřed každodenní těžké práce v lese vnímal ticho a Boží přítomnost. Ukázala se mu jako Královna stoprocentní čistoty a naděje, ale také jako Matka ustavičné pomoci v horách. Její poselství z Turzovky nebylo jen pro jednoho člověka, bylo to naléhavé volání k celému světu. Matka Boží v Turzovce skrze vidění varovala před duchovním úpadkem, před ztrátou úcty k Bohu a před následky, které lidstvu hrozí, pokud se neodvrátí od cesty hříchu a sobectví. Ukázala světu obrazy varování, ale zároveň přinesla lék. Tím lékem je upřímné pokání, modlitba růžence a návrat ke svátostem.
Turzovka se tak stala místem, kde nebe plakalo nad lidskou lhostejností, ale zároveň nabízelo otevřenou náruč plnou milosrdenství. Když navštívíte horu Živčáková, okamžitě ucítíte, že toto místo je prosyceno modlitbami milionů poutníků, kteří sem v průběhu desetiletí přicházeli, často tajně a s velkým rizikem. Uprostřed lesního ticha vyvěrají prameny vody, které Maria požehnala. Tato voda není zázračná sama o sobě, ale stává se nástrojem Boží moci pro ty, kdo přicházejí s vírou a čistým srdcem. Kolik slz bolesti, beznaděje a tělesných i duševních neduhů už tyto prameny odplavily.
Lidé zde nenalézají jen tělesné uzdravení, ale především hluboký pokoj v duši, smíření s Bohem a novou sílu nést své každodenní kříže. Maria v horách Turzovky stojí jako ta, která neopouští své děti ani v těch nejstrmějších a nejneschůdnějších úsecích života. Když bloudíme v mlze pochybností, když nás svírá strach z budoucnosti nebo když máme pocit, že naši zemi zaplavuje duchovní chlad, Turzovka nám připomíná, že nebe je blízko.
Matka ustavičné pomoci v horách nás učí, že k Bohu nevede široká a pohodlná cesta, ale často strmá stezka lemovaná stromy, tichem a sebezáporem. Ona sama nás po této stezce provází, drží nás za ruku a ukazuje na svého Syna, Ježíše Krista. Májové dny nás zvou, abychom v duchu vystoupili na tuto horu milosti, odložili tam všechen svůj shon, své starosti a obavy a dovolili Marii, aby proměnila naše srdce. Ona stále čeká, tichá, trpělivá a plná lásky, připravená pomoci každému, kdo k ní s důvěrou zavolá.
Závěrečná modlitba: Panno Maria, Matko ustavičné pomoci v horách, obracíme se k tobě v tomto májovém čase srdcem plným důvěry a lásky. Děkujeme ti, že ses dotkla naší země a na hoře Živčáková v Turzovce jsi nám zanechala prameny milosti a naděje. Matko, ty znáš všechny naše slabosti, naše pády i bolesti, které prožíváme. Prosíme tě, vypros nám u svého Syna dar opravdového pokání a sílu k duchovní obnově našich životů.
Pomáhej nám, abychom uprostřed hlučného světa dokázali naslouchat Božímu hlasu a s odvahou kráčeli po strmých cestách víry. Daruj našim rodinám pokoj, jednotu a lásku a buď nám oporou ve chvílích, kdy ztrácíme směr a naději. Svěřujeme ti celou naši vlast i celý svět. Veď nás bezpečně k Ježíši, který je cesta, pravda i život, a buď naší ustavičnou pomocí v každém okamžiku našeho pozemského putování. Amen.